čeština

Absolvent kurzu je schopen:
- získat základní, v technické praxi dobře použitelné znalosti a dovednosti z oblasti senzorové techniky a senzorů
- diskutovat návrh základní koncepce měřicího řetězce,
- určit optimální metodu měření,
- definovat měřená data a
- popsat, zpracovat a vyhodnotit naměřené výsledky,
- změřit základní fyzikální veličiny a
- další.

JJsou požadované znalosti na úrovni bakalářského studia (BMFV) a platné přezkoušení pro kvalifikaci pracovníků pro samostatnou činnost (ve smyslu §6 Vyhlášky).

Absolvent, který si zapíše kurz, by měl být chopen:
- popsat jednotlivé druhy (typy) senzorů,
- vysvětlit používané modulace u senzorů,
- popsat a vyjmenovat analogové a číslicové senzory a metody měření,
- vysvětlit interferenčni jevy a z nich vyplývající možnosti
- diskutovat a vysvětlit jednotlivé typy interferometrů
- definovat a navrhnout základní bloky měřicích systémů,
- dokázat změřit základní fyzikální veličiny a
- diskutovat aplikační možnosti, příp. další.

Zájemce o kurz by měl být vybaven znalostmi základních fyzikálních a elektrotechnických principů.

Metody vyučování závisejí na způsobu výuky a jsou popsány článkem 7 Studijního a zkušebního řádu VUT.

Zkouška je zaměřena na ověření znalostí (orientace) absolvovaného kurzu. Má povinnou písemnou a laboratorní (numerickou) a nepovinnou ústní část.
laboratoře 0 - 40
písemná část zkoušky 20 - 50
ústní část zkoušky 0 – 10

Úvod - základní terminologie, třídění, koncepce senzorů a měřičů, konstrukční řešení.
Měření polohy a rozměrů.
Měření rychlosti a zrychlení (přímočaré, úhlové)
Měření sil, tlaku a hmotnosti.
Měření deformace a momentu síly.
Měření vibrací a chvění (defektoskopie).
Měření teploty, tepla, tepelného toku.
Měření průtoku.
Měření záření (ultrafialového, viditelného, infračerveného).
Měření ionizujícího záření.
Měření složení látek, vlhkosti a parametrů životního prostředí.
Měření v zabezpečovací technice (monitorování, ochrana objektů atd.).
Měřící systémy pro sběr a zpracování měřených dat (protokoly, sběrnice), senzorové systémy, lokální sítě. Současný stav a předpokládaný vývoj

Cílem kurzu je seznámit studenty se základy moderních způsobů a metod měření fyzikálních veličin, které představují až 95 % všech měřených veličin a to jak v laboratorní, tak i průmyslové praxi. Ukázat význam senzorů a měření fyzikálních (technologických) veličin v technických i netechnických oborech (zdravotnictví, ochrana životního prostředí, umění, zabezpečovací technika atd.), ve vědě a obecně v informačních technologiích.

Laboratorní výuka je povinná, řádně omluvené zameškané laboratorní cvičení (maximálně dvě) lze po domluvě s vyučujícím nahradit (obvykle v zápočtovém týdnu).
Vymezení kontrolované výuky a způsob jejího provádění stanoví obvykle i každoročně aktualizovaná vyhláška garanta předmětu.

RIPKA, P. – ĎAĎO, S. – KREIDL, M. – NOVÁK, J.: Senzory a převodníky. Vydavatelství ČVUT, Praha, 2005, 135 stran (CS)

BEJČEK,L.: Měření neelektrických veličin. Skriptum, VUT Brno, 1988 (CS)
ĎAĎO,S.-KREIDL,M.: Senzory a měřicí obvody. Vydavatelství ČVUT, Praha, 1996 (CS)
NORTON,H.N.: Handbook of Transducers. Prentice Hall, 1989 (EN)
ZEHNULA, K.: Snímače neelektrických veličin, SNTL Praha, 1986 (CS)