čeština

Absolvent předmětu je schopen:
- při tvorbě zvukové nahrávky využít různé techniky střihu,
- charakterizovat úlohu zvukového režiséra a technické aspekty nahrávání,
- vysvětlit funkci mikrofonů a správně je využít při nahrávání nejrůznějších sólových hudebních nástrojů a souborů,
- vysvětlit funkci mixážních pultů a využít je při nahrávání,
- vysvětlit funkci dynamických procesorů a využít je při nahrávání,
- vysvětlit funkci nahrávacích zařízení a monitorů a využít je při nahrávání,
- sestavit analogový a digitální nahrávací řetězec a charakterizovat jejich vlastnosti.

Jsou požadovány znalosti základních pojmů hudební akustiky, tempových, výrazových a dynamických označení, soustav ladění hudebních nástrojů, dále hudebních intervalů, stupnic a modů, akordů a základních harmonických spojů a zvukových barev. Student, který si zapíše předmět, by měl být schopen analyzovat zákonitosti skladby, posoudit důsledky pro interpretaci, charakterizovat hudební nástroje z hlediska tvorby tónu a herních technik a vytvořit instrumentační studii pro kombinaci nástrojů. Práce v laboratoři je podmíněna platnou kvalifikací „osoby poučené“, kterou musí studenti získat před zahájením výuky. Informace k této kvalifikaci jsou uvedeny ve Směrnici děkana Seznámení studentů s bezpečnostními předpisy.

Metody vyučování závisejí na způsobu výuky a jsou popsány článkem 7 Studijního a zkušebního řádu VUT.
- Přednášky mající charakter výkladu základních principů, obohacené o praktické ukázky studiové práce a audio ukázky.
- Cvičení podporují praktické ovládnutí látky vyložené na přednáškách formou praktické práce v nahrávacím studiu za aktivní účasti studentů.
Účast na přednáškách je doporučená, účast na cvičeních je kontrolovaná.

Hodnocení se řídí Studijním a zkušebním řádem VUT a Směrnicí děkana FEKT doplňující studijní a zkušební řád VUT. Zápočet je udělen za vytvoření vlastní zvukové nahrávky.

1. Stručná historie technického vývoje zvukového záznamu a záznamové techniky.
2. Techniky střihu.
3. Přehled vývoje realizace hudebního záznamu u nás v 50. - 90. letech.
4. Úloha a postavení hudebního režiséra v současném profesionálním nahrávacím týmu, psychologické aspekty nahrávání,
5. Úloha zvukového režiséra, technické aspekty nahrávání.
6.-7. Funkce a využití mikrofonů při nahrávání.
8. Funkce a využití mixážních pultů při nahrávání.
9.-10. Funkce a využití dynamických procesorů při nahrávání.
11. Funkce a využití monitorů při nahrávání.
12. Funkce a využití záznamových zařízení při nahrávání.
13. Porovnání analogového a digitálního nahrávacího řetězce.

Cílem předmětu je seznámit studenty se záznamem zvuku, technikami střihu, nahrávací technikou, s aspekty nahrávání a zejména úlohou a postavením zvukového režiséra.

Pro získání zápočtu je nutné v semestru absolvovat alespoň 10 cvičení. Další formy kontrolované výuky stanoví každoročně aktualizovaná vyhláška garanta předmětu.

FORRÓ, D. Domácí nahrávací studio. Praha: Grada Publishing, spol. s r. o.. 248 s. ISBN 80-7169-231-X. (CS)
FORRÓ, D. Počítače a hudba. Praha: Grada Publishing, spol. s r. o.. 320 s. ISBN 80-85623-57-9. (CS)
ŠÍP, L., Nahrávání a reprodukovaná hudba, Praha, Stát. hudeb. vyd. 1961. (CS)
VLACHÝ, V. Praxe zvukové techniky. Praha: Vydavatelství MUZIKUS, 1995. 257 s. ISBN 80-901537-6-3. (CS)