Ateliér architektonické tvorby je nejpodstatnějším mediem výuky architektury. Výuka je založena na získávání znalostí a dovedností přímou zkušeností s architektonickou tvorbou postupnými kroky od jednoduchých témat až po složité soubory provozně náročných budov. Metodicky vychází z přenosu zkušeností pedagoga na studenta dialogem nad rozpracovaným dílem. Rozvíjí tvůrčí myšlení i profesionální návyky nezbytné pro výkon umělecko-technického povolání. Student má možnost volit si určité zadání i učitele podle vlastního výběru.
Ateliér veřejných staveb je tématicky zaměřen na širokou škálu témat od školství přes kulturu, administrativu, obchod, dopravu, sport, až po zdravotnictví a další stavební druhy. Atelierem procházejí všichni studenti.
Témata ateliérové tvorby pro příslušný semestr jsou studentům oznámena v dostatečném předstihu před jeho započetím. Po ukončení volby zadání a učitele jsou studenti zařazeni do jimi vybraných atelierů. Časově je semestr rozdělen do tří částí vymezených konáním kritických diskusí nad rozpracovaným a posléze dokončeným projektem. Kritiky se konají zpravidla v pátém a desátém týdnu semestru, poslední po ukončení semestru a odevzdání ateliérové práce. Smyslem kritik je jednak kontrola předem stanoveného postupu, jednak výměna názorů na přístup k řešenému tématu jak kolektivem pedagogů působících v atelieru, tak všemi zúčastněnými studenty. Tím se kritika stává významnou součástí výuky. Student představující svůj projekt se zároveň učí obhajovat svou práci na širším fóru.
Projekt je v každé ze tří fází kolektivně ohodnocen podle pravidel ECTS, součet je výslednou klasifikací ateliérové práce.