Přístupnostní navigace
E-přihláška
Vyhledávání Vyhledat Zavřít
Zabýváme se právní ochranou výsledků výzkumu na VUT a usnadněním jejich využívání v praxi. Můžete se na nás obrátit, pokud chcete:
Oddělení transferu znalostí je tu pro vás, když máte nápad a uvažujete o výzkumném projektu nebo už máte řešení, které chcete ochránit a nabídnout k využití. Celým procesem vás provedou a podají pomocnou ruku Manažeři transferu přímo na fakultách a součástech.
Transferem znalostí se rozumí proces, jehož cílem je získávání, shromažďování a sdílení explicitních a implicitních znalostí včetně dovedností a kompetencí v hospodářských i nehospodářských činnostech, jako jsou spolupráce při výzkumu, poradenství, poskytování licencí, zakládání společností typu spin-off, publikace a mobilita výzkumných pracovníků a dalších osob, jež se podílejí na těchto činnostech. Kromě vědeckých a technických poznatků zahrnuje také jiné druhy znalostí, např. znalosti, jež se týkají používání norem a právních předpisů, v nichž jsou tyto normy obsaženy, znalosti podmínek reálného provozního prostředí a způsobů organizačních inovací, jakož i řízení znalostí v souvislosti s určováním, získáváním, zabezpečením, ochranou a využíváním nehmotného majetku.
Transferem znalostí se v prostředí vysokých škol rozumí přenos poznatků vytvořených v akademické sféře do praxe. Na straně příjemce jsou většinou výrobní podniky, sdílení může probíhat ovšem i s neziskovým sektorem a jinými výzkumnými organizacemi. Od modelu otevřené vědy se v současnosti vysoké školy přiklánějí k modelu otevřené inovace, kdy do klasického modelu výzkum – publikace poznatků vstupuje mezičlánek ochrany duševního vlastnictví, která umožňuje získat uživateli poznatku konkurenční výhodu. Komercializací poznatku v užším smyslu se rozumí jeho uplatnění v praxi výměnou za finanční nebo jinou kompenzaci. Možnými formami komercializace je poskytnutí licence nebo převod poznatku, navázání spolupráce na dalším vývoji poznatku nebo založení nové společnosti (spin-off firmy) za účelem uplatnění poznatku.
Pracovníci Oddělení transferu znalostí získávají informace o nových poznatcích většinou v rámci konzultace s vývojovými pracovníky, nejpozději z formuláře ohlášení vzniku poznatku. Každý ohlášený poznatek je posouzen s ohledem na jeho komerční potenciál. Pokud je výsledek posouzení příznivý, pracovníci transferu znalostí zvolí nejvhodnější postup a formu komercializace a hledají zájemce o využití poznatku. Pokud je to vhodné, zajistí jeho ochranu formou patentu, užitného vzoru nebo jiným způsobem. U komerčně významných případů je zpracován projekt komercializace, kde jsou naplánovány a schvalovány vyšší náklady, jako je např. zahraniční patentová ochrana. V průběhu komercializace je nenahraditelná součinnost výzkumného pracovníka, který má jedinečné informace o technické podstatě poznatku a jeho možných aplikacích.
O tom, jaký je nejvhodnější způsob komercializace, rozhoduje více faktorů. Mezi nejvýznamnější patří potenciální velikost trhu a úroveň nové technologie či produktu, zejména však preference případného zájemce. Prodej licence je vhodným řešením, pokud nová technologie může být využitelná na více trzích a tedy může být prodána více zájemcům. Dalším důvodem je nedostatek kapacit nebo zájmu věnovat se náročnějším formám komercializace. Hůře se licencují poznatky v rané fázi vývoje. Společný výzkumný projekt je častou alternativou tam, kde jde o poznatek v raném stadiu vývoje. V projektu VUT spojí síly s komerčním partnerem a výsledkem je poznatek šitý na míru praxi. Bývá spojen s poskytnutím licence k stávajícím poznatkům. Založení nové firmy může v případě úspěchu zajistit všem zúčastněným nejvyšší příjmy, předpokladem je aktivní zájem výzkumných pracovníků a jistá podnikatelská odvaha a myšlení. Tato cesta je vhodná, pokud poznatek do značné míry spočívá na osobním know-how vědců. Nevýhodná je v případě, že by se nová společnost musela prosadit na trhu ovládaném několika velkými hráči.
Zaměstnanci, zejména akademičtí pracovníci, by měli jednat v zájmu univerzity a v souladu s jejím posláním. Konflikt zájmů vzniká všude tam, kde jsou pochybnosti, že by zaměstnanec mohl být při rozhodování souvisejícím s výkonem jeho práce pro VUT ovlivněn svými zájmy osobními a soukromými, které nemusí být se zájmy VUT zcela v souladu. Protože tyto zájmy nelze objektivně od sebe oddělit, je nutné nastavit transparentní pravidla pro řízení střetu zájmů. Typickými situacemi konfliktu zájmů jsou např.: VUT spolupracuje s firmou, ve které je výzkumný pracovník zaměstnán nebo je v ní společníkem; výzkumný pracovník používá zdroje univerzity (přístrojové a jiné vybavení, svoji pracovní dobu) k jiným činnostem než k výkonu práce pro VUT; vědec využívá duševní vlastnictví VUT ve svůj prospěch nebo prospěch třetí osoby (jiného zaměstnavatele, svoji firmu…). Nejjednodušším řešením je konfliktu zájmu se vyhnout. Aby se bylo možné konfliktu vyhnout, musí si jej zaměstnanci uvědomovat. Výzkumný pracovník by proto měl znát typické situace, za kterých ke střetu zájmů dochází, a při své činnosti na tuto oblast stále pamatovat. Ne vždy se ale konfliktu zájmů vyhnout lze, ať již z objektivních příčin nebo proto, že by to na zaměstnance kladlo nepřiměřené nároky a omezení. Výzkumný pracovník by v takovém případě měl o možném střetu zájmů uvědomit svého vedoucího, který je schopen po objektivním posouzení přijmout taková opatření, která riziko vzniku konfliktu minimalizují nebo zcela vyloučí.
Součástí transferu znalostí je i právní ochrana ohlášených poznatků. V univerzitním prostředí slouží patenty jako prostředek přenosu poznatků do praxe. Výzkumní pracovníci se věnují vědě a výzkumu, jejich výsledky univerzita ochrání patentem a poskytne je firmě, která chráněné řešení implementuje do svých produktů. Bez patentové ochrany jsou možnosti komercializace technického řešeni značně omezeny, jelikož při jeho zveřejnění je řešení volně k využití všem, přičemž neexistuje hodnota, kterou by bylo možné jednoduše prodat.
Majitel ochranného dokumentu může chráněný předmět výlučně užívat, poskytnout souhlas k jeho využívání dalším osobám (formou licence), nebo na ně předmět převést. Nikdo nesmí bez souhlasu majitele průmyslového práva vyrábět, nabízet, uvádět na trh, dovážet, skladovat nebo s ním jiným způsobem nakládat nebo používat výrobek či způsob, který je předmětem ochrany. Chráněný předmět lze volně využívat při činnosti prováděné pro neobchodní účely a pro experimentální účely. Proti porušování chráněných práv se může majitel bránit tak, že bude požadovat zákaz porušování, odstranění jeho následků (např. stažením výrobků a jejich znehodnocením), poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, vydání bezdůvodného obohacení a náhradu případných škod.
Patent a jiné formy průmyslově právní ochrany platí vždy jen v tom státě, který jej udělil (zásada teritoriality). V České republice uděluje patenty na vynálezy a rozhoduje o dalších formách průmyslově právní ochrany Úřad průmyslového vlastnictví České republiky sídlící v Praze (dále jen Úřad). Obdobné zápisné úřady existují téměř v každém státě. Na základě uzavřených mezinárodních smluv je možné získat ochranu ve více státech najednou. Např. European Patent Office uděluje "evropský patent" a WIPO přijímá mezinárodní přihlášky patentu (PCT) a provádí některé počáteční fáze v řízení o jeho udělení. Poté však musí přihlašovatel vstoupit do národní fáze a pokračovat v řízení u jednotlivých národních patentových úřadů. Doposud neexistuje žádný jednotný mezinárodní či světový patent.
Při ochraně poznatků se nejčastěji využívají patent, užitný vzor a průmyslový vzor. Každý z nich má vlastní podmínky získání, více či méně odlišný průběh řízení a různou dobu trvání ochrany. Formy ochrany lze při splnění stanovených podmínek kombinovat.
Nová a inovativní technická řešení lze chránit patentem, který poskytuje výlučná práva k tomuto řešení po dobu až 20 let na určitém území. Bez souhlasu majitele práv pak ostatní nemohou technické řešení komerčně využívat, tzn. jeho prodej, nabízení, výroba, skladování i další využívání pro komerční účely. Získaná práva mohou být předmětem obchodu, lze je prodat či licencovat. Zisk patentových práv je spojen se značnou finanční investicí, tyto práva však představují klíčovou hodnotu při komercializaci řešení. Podáním patentové přihlášky v ČR vzniká právo přednosti s lhůtou 1 rok, ve které se lze rozhodnout, zda má smysl do řešení dále investovat a rozšířit patentovou ochranu do zahraničí.
Nová a inovativní technická řešení lze chránit také užitným vzorem. Hlavními odlišnostmi a zároveň výhodami užitného vzoru je rychlé a méně nákladné řízení a dřívější zveřejnění, což také znamená rychlejší získání práv. Z práv k technickému řešení se lze těšit pouze 10 let, přičemž některé státy ve světě institut užitného vzoru nemají nebo se v mohou lišit v řízení a podmínkách ochrany. Podáním přihlášky užitného vzoru v ČR vzniká právo přednosti s lhůtou 1 rok, ve které se lze rozhodnout, zda má smysl do řešení dále investovat a rozšířit ochranu do zahraničí.
Průmyslový vzor chrání vnější vzhled (design) výrobku nebo jeho části. Design musí být celosvětově nový a musí mít individuální povahu (u informovaného uživatele budí celkový odlišný dojem než jiné designy). Maximální doba ochrany činí 25 let od data podání přihlášky.
Software je běžně chráněn prostřednictvím práva autorského, a to jako dílo literární. Tato forma ochrany plně nevyhovuje, protože nechrání principy (algoritmy), na kterých je počítačový program založen. V USA je běžné, že se patenty udělují i na předměty, které nejsou tak docela technickým řešením, včetně obchodních metod a software. Evropa, včetně ČR, je konzervativnější. Platí, že počítačové programy nelze patentovat jako takové, tedy, pokud se patent týká pouze tohoto předmětu. Patentovat lze takový vynález, kde je počítačový program jeho součástí a kde má počítačový program technický účinek přesahující běžnou interakci programového vybavení (např. pokud řídí výrobní linku). Proces získání patentové ochrany pro software v Evropě je náročný a nejistý.
Jednou z podmínek pro získání patentu je jeho světová novost, to znamená, že technické řešení nebylo před podáním patentové přihlášky zpřístupněno veřejnosti. Na závadu je zveřejnění jakoukoli formou: písemnou (odborný článek, učebnice, příspěvek na webu), ústní (konference, obhajoba kvalifikační práce, sdělení třetí osobě bez závazku mlčenlivosti) nebo jinou (uvedením výrobku, který vynález realizuje, na trh). Jakékoli zveřejnění podstaty vynálezu může mít za následek neudělení patentu nebo jeho pozdější zrušení. Vždy je tedy nutné nejprve podat patentovou přihlášku a poté výsledek publikovat. Pokud je třeba o vynálezu mluvit s třetími osobami, je vhodné zatajit podstatu řešení a hovořit pouze o jeho účincích. V případě podrobnějšího seznámení je nutné třetí osobu prokazatelně zavázat k mlčenlivosti. Pokud již byla podstata vynálezu zveřejněna, lze ještě získat ochranu užitným vzorem, který poskytuje ochrannou lhůtu 6 měsíců od takového předuveřejnění. U průmyslových vzorů je možné předuveřejnění dokonce v délce 12 měsíců.
Je téměř pravidlem, že se na jedno řešení / ohlášení zaměstnaneckého vynálezu váže více forem ochrany. Můžeme popsat na následujícím příkladu. Vědecký tým vyvinul nové zařízení na určování polohy na zemském povrchu. Zaměstnavatel na tento výsledek uplatnil právo. Právo duševního vlastnictví poskytuje ochranu následujícím aspektům poznatku:
Říká se, že 70 % technických informací není uvedeno jinde než v patentových databázích. Pokud hledáte aktuální informace o Vašem oboru, nespoléhejte se jen na odborné časopisy a udělejte si také patentovou rešerši. Většinou se provádí rešerše na novost, a to jak před zahájením výzkumu (směřujeme správným směrem?), tak před patentováním výsledků výzkumu (protože je novost jednou z podmínek patentovatelnosti, rešerše může ušetřit vynaložení nákladů na patentovou přihlášku, která by následně byla úřadem zamítnuta). V dnešní době je již většina informací dostupná elektronicky a rešerši lze provést snadno a rychle. Nejprohledávanějšími bezplatnými databázemi jsou: ESPACENET Evropského patentového úřadu a PATENTSCOPE Světové organizace duševního vlastnictví. Pro některé druhy rešerší lze využít také databázi Úřadu průmyslového vlastnictví. V databázích lze hledat podle klíčových slov, podle přihlašovatele (co patentují velcí hráči na trhu), podle jména vynálezce, podle oborového třídění a dalších kritérií. V databázích je dostupný většinou pouze anglický abstrakt s odkazem na původní patentovou přihlášku, přihlášky si ale můžete nechat strojově přeložit a hodně se dá poznat také z výkresů.
Odpovědnost: Mgr. Marta Vaňková