Často kladené dotazy (FAQ)


Transfer znalostí

  • Jak vám může pomoci Oddělení transferu znalostí?

    Zabýváme se právní ochranou výsledků výzkumu na VUT a usnadněním jejich využívání v praxi. Můžete se na nás obrátit, pokud chcete:

    • ochránit nový poznatek formou patentu, užitného vzoru a jinak
    • pomoci najít zájemce pro využívání poznatku
    • právní pomoc v oboru duševního vlastnictví (konzultaci, návrh smlouvy)
    • založit inovační firmu v návaznosti na výsledky výzkumu VUT

    Oddělení transferu znalostí je tu pro vás, když máte nápad a uvažujete o výzkumném projektu nebo už máte řešení, které chcete ochránit a nabídnout k využití. Celým procesem vás provedou a podají pomocnou ruku Manažeři transferu přímo na fakultách a součástech.

  • Co je transfer znalostí a komercializace poznatků?

    Transferem znalostí se rozumí proces, jehož cílem je získávání, shromažďování a sdílení explicitních a implicitních znalostí včetně dovedností a kompetencí v hospodářských i nehospodářských činnostech, jako jsou spolupráce při výzkumu, poradenství, poskytování licencí, zakládání společností typu spin-off, publikace a mobilita výzkumných pracovníků a dalších osob, jež se podílejí na těchto činnostech. Kromě vědeckých a technických poznatků zahrnuje také jiné druhy znalostí, např. znalosti, jež se týkají používání norem a právních předpisů, v nichž jsou tyto normy obsaženy, znalosti podmínek reálného provozního prostředí a způsobů organizačních inovací, jakož i řízení znalostí v souvislosti s určováním, získáváním, zabezpečením, ochranou a využíváním nehmotného majetku.

    Transferem znalostí se v prostředí vysokých škol rozumí přenos poznatků vytvořených v akademické sféře do praxe. Na straně příjemce jsou většinou výrobní podniky, sdílení může probíhat ovšem i s neziskovým sektorem a jinými výzkumnými organizacemi. Od modelu otevřené vědy se v současnosti vysoké školy přiklánějí k modelu otevřené inovace, kdy do klasického modelu výzkum – publikace poznatků vstupuje mezičlánek ochrany duševního vlastnictví, která umožňuje získat uživateli poznatku konkurenční výhodu.

    Komercializací poznatku v užším smyslu se rozumí jeho uplatnění v praxi výměnou za finanční nebo jinou kompenzaci. Možnými formami komercializace je poskytnutí licence nebo převod poznatku, navázání spolupráce na dalším vývoji poznatku nebo založení nové společnosti (spin-off firmy) za účelem uplatnění poznatku.

  • Jak probíhá komercializace poznatků na VUT?

    Pracovníci Oddělení transferu znalostí získávají informace o nových poznatcích většinou v rámci konzultace s vývojovými pracovníky, nejpozději z formuláře ohlášení vzniku poznatku. Každý ohlášený poznatek je posouzen s ohledem na jeho komerční potenciál.

    Pokud je výsledek posouzení příznivý, pracovníci transferu znalostí zvolí nejvhodnější postup a formu komercializace a hledají zájemce o využití poznatku. Pokud je to vhodné, zajistí jeho ochranu formou patentu, užitného vzoru nebo jiným způsobem. U komerčně významných případů je zpracován projekt komercializace, kde jsou naplánovány a schvalovány vyšší náklady, jako je např. zahraniční patentová ochrana. V průběhu komercializace je nenahraditelná součinnost výzkumného pracovníka, který má jedinečné informace o technické podstatě poznatku a jeho možných aplikacích.

  • Jaké jsou možné formy komercializace?

    O tom, jaký je nejvhodnější způsob komercializace, rozhoduje více faktorů. Mezi nejvýznamnější patří potenciální velikost trhu a úroveň nové technologie či produktu, zejména však preference případného zájemce.

    Prodej licence je vhodným řešením, pokud nová technologie může být využitelná na více trzích a tedy může být prodána více zájemcům. Dalším důvodem je nedostatek kapacit nebo zájmu věnovat se náročnějším formám komercializace. Hůře se licencují poznatky v rané fázi vývoje.

    Společný výzkumný projekt je častou alternativou tam, kde jde o poznatek v raném stadiu vývoje. V projektu VUT spojí síly s komerčním partnerem a výsledkem je poznatek šitý na míru praxi. Bývá spojen s poskytnutím licence k stávajícím poznatkům.

    Založení nové firmy může v případě úspěchu zajistit všem zúčastněným nejvyšší příjmy, předpokladem je aktivní zájem výzkumných pracovníků a jistá podnikatelská odvaha a myšlení. Tato cesta je vhodná, pokud poznatek do značné míry spočívá na osobním know-how vědců. Nevýhodná je v případě, že by se nová společnost musela prosadit na trhu ovládaném několika velkými hráči.

  • Co je to konflikt zájmů a jak jej řešit?

    Zaměstnanci, zejména akademičtí pracovníci, by měli jednat v zájmu univerzity a v souladu s jejím posláním. Konflikt zájmů vzniká všude tam, kde jsou pochybnosti, že by zaměstnanec mohl být při rozhodování souvisejícím s výkonem jeho práce pro VUT ovlivněn svými zájmy osobními a soukromými, které nemusí být se zájmy VUT zcela v souladu. Protože tyto zájmy nelze objektivně od sebe oddělit, je nutné nastavit transparentní pravidla pro řízení střetu zájmů.

    Typickými situacemi konfliktu zájmů jsou např.: VUT spolupracuje s firmou, ve které je výzkumný pracovník zaměstnán nebo je v ní společníkem; výzkumný pracovník používá zdroje univerzity (přístrojové a jiné vybavení, svoji pracovní dobu) k jiným činnostem než k výkonu práce pro VUT; vědec využívá duševní vlastnictví VUT ve svůj prospěch nebo prospěch třetí osoby (jiného zaměstnavatele, svoji firmu…).

    Nejjednodušším řešením je konfliktu zájmu se vyhnout. Aby se bylo možné konfliktu vyhnout, musí si jej zaměstnanci uvědomovat. Výzkumný pracovník by proto měl znát typické situace, za kterých ke střetu zájmů dochází, a při své činnosti na tuto oblast stále pamatovat. Ne vždy se ale konfliktu zájmů vyhnout lze, ať již z objektivních příčin nebo proto, že by to na zaměstnance kladlo nepřiměřené nároky a omezení. Výzkumný pracovník by v takovém případě měl o možném střetu zájmů uvědomit svého vedoucího, který je schopen po objektivním posouzení přijmout taková opatření, která riziko vzniku konfliktu minimalizují nebo zcela vyloučí.

Odpovědnost: Mgr. Marta Vaňková