Během procesu publikování je jednou z důležitých částí výběr, kde se budou výsledky výzkumu prezentovat. Nejde již jen o výběr kvalitního odborného časopisu, obětí se mohou vědci stát i při výběru konference, kde chtějí vystoupit nebo které se chtějí účastnit. Postupný tlak na větší otevřenost při publikování zvyšuje možnost nekalých praktik i u nakladatelů odborných knih.

Výborným pomocníkem může být portál Vím, kde publikuji, který spravuje Ústřední knihovna ve spolupráci s Asociací knihoven vysokých škol. Jedná se o volný překlad mezinárodní kampaně Think. Check. Submit. doplněný o informace z projektu Think. Check. Attend.

Jedním z prvních, kdo na nekalé praktiky časopisů a nakladatelů upozornil, byl knihovník University of Colorado Jeffrey Beall, který začal pracovat na tzv. Beallově seznamu potenciálních predátorských časopisů a nakladatelů. Stránky původního seznamu již nejsou dostupné, funkční je ale stránka https://beallslist.net/, kde můžete najít původní seznam (z konce roku 2016) doplňovaný o nové případy. Stránky udržuje dle vlastních slov postdoktorand z některé evropské univerzity.

Význam samotného seznamu je v dnešní době zřejmě již přežitý, přesto byl důležitým krokem pro zvýšení zájmu o tuto problematiku. Hlavními problémy jsou samotná existence černého seznamu, z něhož je po možném nesprávném zařazení těžká cesta zpět. Do seznamu se dále sice dostávají časopisy a nakladatelé dle veřejně deklarovaných kritérií, nicméně jednotlivé případy nejsou konkrétně zdůvodněny.

V současnosti se také ukazuje, že hranice mezi časopisy je velice tenká, jak ukázalo například velmi kontroverzní nakladatelství MDPI, ve kterém řada vědců ale i institucí varuje publikovat.